Jdi na obsah Jdi na menu
 

Bieszczady - Karpaty 2009

 

Bieszczady a Karpaty 2009

16 – 20. září



Byť se léto přehouplo k svému závěru, motorkářská sezóna ještě zdaleka nekončí, byť ale víme, její konec již pomalu klepe na dveře. V snaze utrhnout trochu posledních slunečných dnů za řídítky motocyklu, vyrazili jsme několik motorek na pár dní k projížďce Polských Biszcziad a východního Slovenska. Původně jsme plánovali i mrknout na Koločavu. Ale jak už to někdy bývá, člověk míní a Ukrajinský celník mění. A tak s ohledem na zdržení a značnou míru korupce, jsme volili nakonec raději cestu podél hranic s průjezdy zapadlých vesniček. Ostatně Ofíku jsme si užili i tak až, až.


Středeční ráno vyrážíme z Ostravice přes Klokočov společně S Tomem, Renčou, Samem, Jirkou na Africe a Jurkem. V Čadci potřebná směnárna a nezbytná zastávka v Harley Pubu Vrůtky, na mexické fazole a nějaký ten steak. Projíždíme Ružomberok, kde nás dojíždí Paulino. Průjezd dálnicí a oběd v Ráčkové dolině. Podbánské a zastávka na obhlídku hotelu Permon. Samozřejmě nemůžeme vynechat ani Štrbské Pleso a Smokovce. Okolo Belianek dál na Lubovňu, kde se před Bardějovem ubytováváme v soukromí. Závěr večera patří kulturnímu posezení a pohodě v pergole.


Čtvrteční ráno nás vítá mírně sychravým časem. Krátce po osmé jsme již nabaleni a vyrážíme dál. Ve Svidníku navštěvujeme ukajinský skansen a po té vojenské muzeum. Nelze vynechat údolí smrti a Duklu, přes kterou projíždíme. Malá zastávka na oběd a prohlídka krajiny z vyhlídkové věže. Setkáváme se zde s průvodcem, který je chodící enciklopedie. Jsme šokovoní jeho vědomostmi, on zase z naších informací o dějinách. Vše bylo, jak se dozvídáme jinak, než bylo podáváno v učebnicích. Kdo pojedete někdy okolo, určitě se zde zastavte. Jelikož průvodce vidí náš zájem, dostáváme od něj publikace o dějinách a bojích na Dukle.


Přejíždíme hranice Polska a stáčíme hned v pravo podél hranice. Cesta se mění na poněkud horší silnice. Jsou sice bez děr, ale hrbol na hrbolu. Pokračujeme dál a po několika desítkách kilometrů se nám otevírají pohledy na překrásná panorama Wetlinského parku. Zastavujeme a vaříme kávičku. Kocháme se výhledy do přírody. Následuje Czisna, Buk a objíždíme Solinské jezero z levé strany. V Myczkově se ubytováváme opět v soukromí. Seznamujeme se místním hotelierem. Jmenuje se Kadzik. Naštěstí veškeré náležitosti zajišťuje jeho dcera.  Kadzik je namol. Přes to se o nás ale skvělé postaral. Zajiťuje nám i chorvatské písně v polském podání a tak domem to večer řve jak v Makarské na rivieře. Domem voní zelňačka a nám to cuká. Saháme všek do svých zásob. Kadzik jde brzy spát a my sedíme dlouho do večera. Zakládáme s Pulinem a Samem Mc. Big Steak, Ještě zůstat o hodinku déle, šijem vlajku a barvy :-) Ráno se ještě dlouho bavíme tímhle nápadem.

Opět sbaleno a opět vyrážíme objet přehradu. Zastavujeme omrknout hráz a elektrárnu vodního díla. Přehrada je rozlehlá. K obědu si dáváme pstraga, na což Paulino reaguje, že vlastně jakoby nejedl nic. Projíždíme Czarnou, okolo doliny Sanu. Silnice je přenádherná a opravdu si toho užíváme. V Czisne dobíráme benzín a vyrážíme ke Komancza kde u Medzilaborců přejíždíme hranice. Dokupujeme Steaky, protože Mc Bíg Steak bez steak nemůže přece být. Také se doplňuje nějaká ta zásoba kvitu. Úúúfff. To zas bude festival... část výpravy nakupuje, část brání motocykly před nájezdem místních romských dětiček. O jak byly milé... škoda že s námi nejel pan Kocáb...

Projíždíme zapadlou silnicí na Pčoline. Cesta je rozbitá. Zapomenutý kout světa s krásnou přírodou, velkou chudobou, rozbitými domy, kde by Vás nikdy nenapadlo, že zde bude někdo měřit rychlost. Skutečně. 66 km/v obci. Částka 100 éček. Spravuje to kouzlený průkaz a deset euro. No tohle!!! Rozmlouvám s policii a sdílíme, že tohle je nemožné v takové pr...i měřit.  Policisté vysvětlují je vše vychází z nařízení mínisterstva. No koneckonců, slovenský úřad i policejní právo je přece jen někde jinde, ale to je už jiný příběh...

Dojíždíme do Sniny ke Štefanovi do campu. Má už po sezóńě ale pro nás ochotně dojíždí a otvírá. Po chvílijiž máme rozdělán oheň a sedíme se Štefanem v přístřešku. Sam Griluje obrovský Steaky, které máme problém sníst. Večer nám k poslechu hraje z Paulinovy motorky Jirka Schelinger. Kozumujeme hruškovici. Je dobrá.

Sobotní ráno vyrážíme na dvě skupiny. Endura se trochu projet po okolí. Paulino je dojíždí a dává si to s nimi. No kdyby tě viděla Marketa, anebo Sumec co s tím VeTeiXkem děláš :-) Ale je fakt, že čopry projedou hodně, byť je to extrém a stavěné na podobnou jízdu rozhodně nejsou. Paulino je ale velký cruisers endurák. Projíždíme patnáct kiláků lesem a silnice nám místy chybí zcela :-) hlavně se ničemu nedivit. Dojíždíme do Nové Sedlice kde obědváme jako v loni, na Kremenci. Setkávám se zde se zbytkem naší výpravy a povídáme si s místními o životě a vůbec, jak to tady jde.

Zajíždíme do Topoly prohlédnout kostelík a pokračujeme dál do osady Runine. Zde cesta končí, ale endura i s Paulinem si to dávaj po loukách vzhůrů. Vyjíždíme až nahoru po polních cestách. Z lesá vychází jakýsi turista, který je z nás velmi pohoršen. No má kus pravdy, ale na druhou stranu zas cruser tady jen tak neuvidí, tak by měl být rád. Paulino byl jistě první čoprák na tomto místě.

Zbytek dne objíždíme krásy zdejšího kraje a stavujeme se na návštěvu do Kalné Roztoky, kde Paulino jezdíval za svou babičkou. Žilo se zde skromně a poměrně v těžké robotě. Ale o tom je zdejší život tohodle kraje. Přijímáme pozvání k Paulinově tetě a strýci, kteří nás hostí pravými ukrajinskými pirohy. Teta jich pro nás dělá plnou mísu. Jsou jedna báseň a nelze odmítnout, ani mít rozhodnutí držet linii. Jsou prostě jedna báseň. Zveme je na revanš k sobě na camp, který je celý náš :-). večer trávíme v stylu východného slovenska a je super. Jdeme ale brzy spát. Ráno se v sedm vstává.


Neděle. Renča zavádí Generalův manýr a v sedm nula jedna všechny budí. Paulino vzpomíná na vojenská léta. Probíráme to spolu, jaké že to bylo, keď sa robila pakareň zobárně a keď že sa všetci zbláznili. Někěteří, kteří na vojně nebyli to neznají a nechápou. Předvádíme s Paulinem následovně a řveme ze všech sil na prázdný camp. Tomáš se diví co že se stalo, což Paulino vysvětluje že nic, že to jen tady trochu organizujeme :-)

Zabaleni, naloženi opouštíme Sninu a vydáváme se zpět k domovu. Zastavujeme se na Spišskom Hradě a v Popradu stáčíme na Vernar a přes Nízké Tatry dál. Nemůže chybět zastávka na Srdiečko, Tale pod Chopkom a hotel Partyzán. Nikde se nám nepodaří dostat kafe. Divné. Následuje Bánská Bystrica a v Ružomberoku na halušky. Pak už jen domů. Před Martinem se od nás odpojuje Paulino a spěchá domu kde pro něj Marketa má připravena uzená žebra. Společně jen ve čtyřech motocyklech se blížíme k české hranici, kdy Makov projíždíme již za tmy. V Ostravici se opět zastavujeme na benál a loučíme. Byly to krásné dny na cestách. Díky za ně přátele. Tak zase někdy ahoj na nějakém cruisers Of Roadu :-)

zbývající fotografie nalznete zde: http://fotoscrc.rajce.idnes.cz/2009_Expedice_Bieszczady-Snina_a_okoli/

a zde: http://fotoscrc.rajce.idnes.cz/2009_Bieszczady_a_Karpaty/

text Jurek, foto Tomáš Dudek


 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

hezky

(Sharki, 24. 9. 2009 8:45)

Zatlačuju slzičku a jsem moc smutnej, že jsem nemohl.Muselo to bejt krásné romantické poježděníčko.Jak sa říká přej a bude ti přáno ,tož tak.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA