Jdi na obsah Jdi na menu
 

Jak se dělá časopis

 

Jak se dělá časopis?

                Pamatujete se ještě na doby, kdy jsme si museli ráno přivstat, abychom za někdejší tři bolševické kačky, stihli koupit u stánků, námi všemi tak oblíbený, mládežnický časopis Ábíčko? Pro neznalé, chápej tedy "ABC", časopis  mladých techniků a přírodovědců. A co třeba takový čtyřlístek? Ten už nebyl teprva k sehnání. S časopisem Motoroute, je tomu podobně, leckdy i v dnešní době. Tu a tam telefonují přátele, že kdeže v tej Karvinéj, Harrachově, či Jáchymově tento časopis vlastně dostanou koupit, protože na pumpě jej už nemají, ve stánku byl vyprodán ihned, a oni si chtějí přečíst právě ten a onen článek a věřte, že si mohou leckdy nohy uběhat. Pro ty z nás, kteří máme předplatné, tenhle problém neplatí. A tak je fajn, když víme, že jakmile nové číslo vyjde, můžeme si klidně pospat a pak si pro něj sejít do schránky a třeba při ranní kávičce, pak klidu zalistovat prvními stránkami a nasát exotickou atmosféru dálek, na voňavých stránkách křídového papíru. Je báječné, prožít s našimi přáteli a pisateli cestopisů jejich dobrodružství, zkušenosti i strádání na cestách. Jim patří především dík, za jejich příspěvky a za snahu se o své zážitky s námi, touto formou podělit. Bez nich, by totiž tento časopis nebyl tím, čím je a neměl by tu patřičnou "šťávu", exotičnost i osobnost "cestovatelského ducha". Ale asi jen málokdo z nás, si dokáže představit, co taková příprava a stavba časopisu obnáší, než se nám dostane v konečné fázi, ve voňavoučkém provedení, na náš stůl a my v něm pak v klidu, třeba po večerech, při praskajícím krbu, můžeme zalistovat... Jestli Vás to zajímá, pojďte se na chvíli s námi podívat, za našimi přáteli do redakce časopisu, jak se ten náš MotoRoute časák vlastně tvoří. No a protože MotoRoute časopis, je časopis motorkářských cestovatelů, nelze se za redaktory vypravit jinak, než na motocyklech.

                Jelikož je Generál můj dobrý kamarád a v redakci již také oblíben pro svoji nevymáchanost, zvu jej na malou vyjížďku, spojenou s návštěvou Michala, Ivety a Františka. Dojíždím za Generálem do jeho kvelbu, v malebné Chropyni. Generál je totiž zlatníkem a lze u něj zakoupit též, kromě pestré nabídky chronoměrů, také nemálo motorkářských šperků. Po desáté hodině, již parkuji svůj motocykl na chodníku před Generálovou prodejnou (tady prej ty ludry měšťácký neřáděj). Zdravím se s Lucií, která je Generálovou drahou polovičkou. Tahle holka je zlatá a hned mi vaří kafčo. Navíc, nikdy nic nenamítá, když jede Generál se mnou. Takové by ty naše polovičky měly být. Využívám profesionalního servisu zlatnictví Lazurit a předávám do údržby svých pár stříbrných ozdob. Za chvíli však již vyrážíme směr Zlín a zanedlouho parkujeme na malém parkovišti, před redakcí. Čeká nás František, který je svého času na zdravotní relaxační dovolené a dorazil dnes do redakce jen kvůli nám. Srdečně se s ním zdravíme, protože Franta je chlap na svém místě a tihle maj u nás vždycky zelenou. V redakci je čilý ruch, ale tahle naše Generálsko-Jurkovská delegace, i když nás čekají, je tak trochu přepadovkou. Zdravíme "Dobré deň" a  podáváme si ruce s šéfredaktorem Michalem Hamšíkem. Iveta od nás dostává pusu. Prostory redakce, na hlavní Zlínské třídě, která vlastně protíná centrum, nejsou nijak moc velké. Redakce se skládá ze dvou kanceláří a sociálky. Je zde prostor pro návštěvy, pohodlná sedačka a několik regálů, ve kterých jsou knihy, DVD a starší ročníky časopisu.  Michal má svoji kancelář, ve které je spousta zajímavých věcí. Prostoru vévodí velká knihovna, na které stojí překrásné hodiny a několik vzácných modelů motocyklů. Michalovou chloubou jsou bavoráky, které jezdily první Dakary. Samozřejmě nechybí pracovní stůl a počítač, kde se upravují příspěvky a články, s nezbytnou korekcí, výběrem textu i fotografií.  Zde se časopis vlastně tvoří. Prostřednictvím emailů (ale nejen těch) přicházejí do redakce příspěvky pisatelů. Ty se musí zhodnotit, provést výběr fotografií, zvážit grafické rozložení, navrhnout vzory textů, názvů a podkladů. Mnoho je v časopise též z vlastní tvorby redaktora. Své místo zde zaujímá také inzerce. Samozřejmě, nechybí prostor pro grafika. Výhodou počítačů je, že si lze vzít práci domů. I tak zde ale Michal tráví denně, mnoho hodin. Ačkoli časopis vychází šestkrát ročně, v redakci se rozhodně nikdo nenudí a je s jeho tvorbou mnoho práce. Nejhorší jsou dny před uzávěrkou, kdy finišují finální úpravy. Když je obsah vytvořen, odesílá se projekt do tiskárny, kde se přemění z elektronické podoby, na hmatatelné masmédium. Po té následuje distribuce do prodejen a rozesílání předplatitelům. Je to doba, kdy se zdá, že si v redakci na chvíli všichni oddechnou. Je to ale skutečně jen zdání, neboť tenhle kolotoč je nekonečný a práce je někdy rozvržena dlouho dopředu. To ale málokdo ví a opravdu jen stěží si tohle dokáže představit. Když pak časopisem v teple rodinného krbu listujeme a necháváme se unášet do dálek, kdy s našimi cestovateli cítíme žár slunce, déšť i prach silnic, tahle práce má pro nás velký význam. Časopis je v pestrém provedení, na kvalitním papíře a co obsahu týče, je velmi čtivý. Prakticky všechny články, jsou neocenitelnou zkušeností pro nás všechny, protože se stále setkáváme s novými příběhy a novými zážitky pisatelů. Koneckonců, víme jistě přece každý sám, kde přečtená čísla každého z nás, končí. Není to koš, ani spalovací kotel, ale čestné místo v knihovně. K některým článkům, se lze i vracet znovu a tak si některá místa světa virtuálně projet. MotoRoute, se tak stává časopisem živým. Zvážíme-li jeho pořizovací cenu, oproti jiným běžně dostupným odborným časopisům jiných druhů, těch sedmdesát korun, není vážně moc.

                Povídáme si s MIchalem, Františkem a Ivetou o časopise, problematice i nápadech a čas příjemně ubíhá. Redakcí voní káva a Ivetin čerstvý koláč. Generál tu a tam vyloví jakousi nevšední historku, kterých má v zásobě nespočet. Nechceme zdržovat dlouho a tak po společném obědě (vynikající kachnička), se loučíme a vyrážíme zpět k domovu. Bylo to moc krásné odpoledne a těšíme se opět na setkání s těmito lidmi, kterým patří velký dík, za náš časopis.         

                No a závěrem snad jen říci, že je moc príma, že tenhle časák vychází. A tak pokud se vám tenhle článek dostal do rukou a ještě jeho předplatné nemáte, určitě neváhejte a těch pár kaček obětujte. Přece nebudete běhat po kvelbech a nahánět jej, tak jako za totáče "Mladý Svět" :-)

videjko zde

Jurek

 

 

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA