Jdi na obsah Jdi na menu
 

Motoroute setkání po šesté

Šesté setkání cestovatelů a příznivců časopisu Motoroute.

Želiv

22. – 25. září 2011

 

            Jednou kdosi řekl, že nejdůležitější investicí, kterou do svého života vložil, bylo poznání zemí, které projel, protože to co on sám procestoval a viděl, mu již nikdo, nikdy nemůže vzít. Cestování je jistě jedna z nejúžasnějších investicí do rozvoje osobnosti, stejně jako znalost cizích jazyků. Minimálně, je strašné uvědomit si ve stáří, co jsme udělat mohli, ale neudělali a již udělat nestihneme. Možná poněkud netradiční pohled a úvodní věta, ale prominete mi, snad je na místě pronést slova jedné třiasedmdesátileté ženy, která když vyprávěla zážitky ze svých cest, zmínila, že právě ze vzpomínek se žije. To jsme si spolu povídali o jejím cestování na motocyklu, kdy zvláště zdůraznila, že cestování v jedné stopě je ještě něco víc. Je to, jako byste ty kraje prošli pěšky.  Ano, ze vzpomínek se žije. Ty dobré nám dodávají sílu a radost, ty špatné moudrost a zkušenosti a oboje, nás minimálně formuje. Kdo se nikdy nedokázal radovat pohledem na zapadající slunce v žáru podvečera, nevnímal horký vánek exotických stepí, anebo snad necítil čerstvý, ostrý vítr, snášející se z chladných velehor, jen stěží dokáže pochopit, co člověka táhne poznávat, cestovat, zažívat, vidět a vnímat… Cestování musí mít člověk v krvi, musí být někde hluboko v srdci, aby mohlo v pravý čas vyplynout na povrch a zapálit onu touhu, být alespoň na chvíli součástí toho všeho. Proto, kdo vnímáte tato slova, a ona zasahují Vaše srdce, vítejte mezi „blázny“.  Mezi blázny, kterým nevadí si ráno přivstat a jet celý den, třeba v dešti, chladnu, špatnými silnicemi, jen aby byl ukojen Váš chtíč a touha „sáhnout si na dálku“, protože kdo tohle nepoznal, nepochopí…  

 

            Tak jako každý rok, setkání cestovatelů a příznivců časopisu Motoroute, je událost, která zahání melancholické pocity končící sezóny, neboť blížící se podzim, dává mnohým z nás, touhu využít poslední sluneční dny, abychom utrhli co se ještě utrhnout, před přicházející zimou dá. Setkání Motoroute, patří k ortodoxním akcím, a kdo se jej jednou zúčastnil, vrací se zde, opět rok co rok, rád a rád, zase zpět. To letošní setkání, se oproti těm předcházejícím, uskutečnilo poblíž obce Želiv, v nádherném prostředí českomoravské Vysočiny. A protože na tomto setkání rozhodně nemohu chybět, byť s jednodenním zpožděním, vyrážím alespoň v pátek odpoledne. Slunce svítí a je krásný zářijový den. Dobírám bandu do plna a o půl druhé opouštím Frýdek Místek a vyrážím směr Brno. Generál se Zdenym a Rendy jeli již o den dříve a cestu si krásně užili, zapadlými silnicemi. Ač bych rád jel podobnou trasu a užil podzimních barev, čas mne tlačí a tak volím dálnici, abych byl na sedmnáct hodin na místě. Máme naplánovánu s Generálem a Chozém přednášku o naší letošní cestě Balkánem. Jedu tentokrát sám, Eva zůstává doma a tak mohu jet bez zastávek. Bohužel za Brnem mne čeká téměř dvacetikilometrová kolona, kterou projíždím středem mezi auty na jedničku. Bohužel pár aut se mne snaží na poslední chvíli zablokovat a nepustit, na což je třeba reagovat ledovým klidem, protože jinak byste se z toho museli… naštěstí dva blbci vedle sebe, se málokdy sejdou a tak jeden z řidičů mi vždy udělá místo při popojetí několika dalších metrů. Zdržuje to. I v podzimním slunci, je mi horko. Občas prohodím s někým ze stojící kolony pozdrav. Hlavně nikomu neškrknout auto kufry. Je něco po čtvrté, když zastavuji pár kilometrů před Humpolcem. Od posledního testu navigace, která je již vrácena zpět Michalovi do redakce, jsem si svého Tom-Toma nestihl namontovat. No nestihl… pán je na něco tak trochu bordelář… Nemám tudíž souřadnice a tak volám Ivetě, kdeže to setkání vlastně je. Iveta mne navádí do Želivu a tam že to už najdu. Jasnačka. Není kde zabloudit. Jenže v Želivu se dovídám, že rekreačních středisek je zde několik a všechny v okruhu asi deseti kiláků. Vzhledem k tomu, že je již půl páté, doptávám se místních a zkouším jedno, o kterém jsem přesvědčen, že by tak mohlo i být. Po pěti kilácích dojíždím do malebného střediska v lese, ale ouha, zde žádná motorka. Takže No Bingo! Vracím se zpět a zkouším opět volat. Tentokrát se dovídám od Františka, že u stříbrného smrku se dám doleva. Stříbrných smrků jsem potkal mnoho. Je tři čtvrtě na pět. Nějak to dopadne a odevzdávám dojezd do rukou Božích. Po dvou kilometrech potkávám Anděla, který mne navádí na správný směr. Totiž Chozého, který stojí na návsi blízké vesnice a telefonuje Hance, protože v místě konání akce, není signál. Klasika, takhle spolu s Chosém jezdíme a takto to mnohdy dopadá, když nevíme jak dál. Ha,ha,ha… takže se to opět potvrdilo. Josef dokončuje hovor a spolu dojíždíme na místo. Je za pět minut pět. Odstavuji motorku a vytahuji flešku s fotografiemi. Jdeme na to? Šéfredaktor Michal mne však uklidňuje, že není kde spěchat, protože většina osazenstva je na vyjížďce a tak program posunujeme. Ok, ale stihl jsem to, byť jen tak tak. No nepotkat toho anděla… Hymbajs, byl to vůbec Chozé…??? :-))))

 

            Jdu si dát na bar kafe a zdravím se s Ivetou a Františkem. Děkuji za tu perfektní navigaci u toho stříbrného smrku. Nemít tuhle informaci, ještě doteď jezdím po Vysočině :-)) Na baru zažívám neštěstí. Setkávám se s Generálem. Ono vidět jej, je vždy radost, ale setkání na baru nemusí být vždy bezpečné. Obratem zde stojí dva fernety a pak hned další dva…  Prej že na spravení, mně ale není zle, namítám. Prej že „nemel, tak aby ti nebylo…“ Zdravím se se Zdenym a Rendy. Víc zde z naší bandy není nikdo a z SCRC opět jen Jihomoraváci Láďa s Helenkou. Musím jim pochválit krásného dvanáctku advíka. Je jak nový a se všemi doplňky. Je vidět jak Láďovi, při vyprávění o něm, jiskří oči. Paráda. Moc Vám jej přeji a mám radost z jejich spokojenosti. Kéž by všichni motorkáři byli, jako tihle milí lidé. A to má Láďa už přes šedesát, jenže duchem mladíka. Tak to má být.

            Dojíždí osazenstvo z vyjížďky a my se s Generálem chystáme na úvodní přednášku. Než se nadáme je sál zaplněn. Dostáváme od Michala mikrofon a prej, je to teď kluci vaše. No, vzhledem k tomu, že jsme předskokani Jardy Šímy, nemáme zas až tak mnoho co nabídnout. Leč, i za humny lze zažít nevšední zážitky a tak pouštíme na monitor fotky s komentáři, které občas Generál a Chozé doplní vtipnými průpovídkami. Máme docela dost posluchačů, a co asi lidi bere nejvíce, je Generálův Wildstar a jeho hláška, že na GeeSu projet tyhle země zvládne každý blbec, ale na Wilíka, je potřeba jezdeckého umění :-)) Dokonce Jarda Šíma nám seká poklonu, jenom, ale přece jen, proti jeho cestám…

            Večeře, knedlo, vepřo, zelo a Bernard. Po večeři dáváme s redaktory nějakou tu sklenku Whisky a po té již virtuálně cestujeme s Jardou Šímou do Vladivostoku. Jeho vyprávění, doplněné fotografiemi, je však nepřenosný zážitek a nemá cenu jej zde ani popisovat. Mosty přes které musel na cestách projet, brody které musel přebrodit a kolik toho zažil, to musí mít jeden obrovský kus odvahy a velkého cestovatelského Ducha. Proto Jarda byl, je a bude vždy pro nás velkým vzorem, o to více svou osobností a pokorou srdce i zralého lidství, stejně jako Igor. Díky aspoň touto cestou Jardo za přednášku.

            Promítání i zábava se protahuje do dvou, do rána a před spaním dáváme s Generálem ještě jedno malé pivko. V baru to žije, ale jdeme raději spát.

           

            Sobotního dopoledne vyrážíme s Liborem Filákem a kolonou asi čtyřiceti motocyklů na vrch Křemešník, kde koukneme na Vysočinu z rozhledny Pípalka. Jen těch schodů nahoru, ale co je to pro nás s Generálem, zvláště když Petr snídal čerstvé mléko… Cestou zpět vybírá Libor i trochu Off Roadu. Je pravda, že pár lidí malý brod odradil a vracejí se zpět. Zdeny jede s Rendy kdesi v předu, a to teda čumíme. Ve dvou a na čopru, i s kufry… hmmm… dobrý. Projeli to celé. Fakt dobrý. Cestou mezi poli, blátem a kamením, zůstává i projíždějící cyklista v úžasu. Návrat do místa konání a lehčí obídek. Sekáme s Generálem Zdenymu poklonu a pasujeme jej mezi ofroudáky. No, i když my Ofrouďáci vlastně nejsme, pasovat jej ale můžeme. Přijíždí Chozé a Generál mu vysvětluje jakým, že těžkým brodem jsme brodili. Voda, která se dala projet téměř suchou nohou, byla vlastně až po nádrž a po dvou fernetech sahala voda dokonce až po řídítka (Okolo desáté se Chozé a ti kdož na Off-vložce nebyli, dovídají, že jsme jeli vlastně  po krk ve vodě a před půl nocí, jsme byli celí zanoření, pod vodou, se šnorchly od sání nad hlavami). :-)) ha,ha,ha… prostě srandy kopec…  

           

            Užíváme sobotního krásného dne, seznamujeme se s novými přáteli a posloucháme přednášky. Taky zkoušíme s Valachy jahodovici a trnkovici. K večeři grilované koleno, potřebuje zalít dobrou dvanáctkou a dáváme si předsevzetí, že to všechno vyběháme, anebo si zajdeme s Generálem na Zumbu :-)))

 

            Expedice Petra Sladkého do Tibetu, Jirouškovy cesty v Peru a vyprávění Honzy Dufka o Mongolsku, neměly chybu, zvláště když jsme se podívali na honzovo BMW GS 800 r.v. 2009, blíže. Přece jen ložiska vyrobená kdesi v Polsku, levný tlumič a motor z Číny, tahle cesta řádně prověřila a zadřít by se po třiceti tisících rozhodně neměl, stejně jako konec životnosti dalších součástek. Naštěstí se BMW k tomu dobře postavilo a i po záruce, se rozhodli velkou část nahradit. No, a závěr, závěr patřil mistrům, tedy přesněji Igoru Brezovarovi, který opět vyprávěl dlouho do noci a jak už to jenom originálně umí, dokázal pobavit a rozesmát téměř k prasknutí naplněný sál.

 

            Bylo to krásné setkání, škoda jen, že tak krátké. Bude li kdy nějaké endurácké nebe, mohlo by vypadat i trochu takhle :-))

            Neděle, jak už to bývá, patřila vždy dojemnému loučení a slíbeni si, že napřes rok zase opět, na příštím, již sedmém setkání. Protože tam si to přece musíme všichni dopovědět. No a proto že, přibudou opět cesty nové a další, máme se opět na co těšit. Takže závěrem, zbývá jen si přát, aby pán Bůh dopřál zdraví, času a taky i s tou krizí, trošku těch korunek na ty naše cesty, s vždy dobrými dojezdy, do svých domovů.

 

            Takže ahoj, na příštím Motoroute setkání.

                                                                                              Jurek           

Fotečky z Motoroute setkání

 

 

 

 

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Poděkování.

(Rendy, 29. 9. 2011 16:29)

Přerásně jsi to napsal Jurku. Co víc k tomu dodat?
Snad jen, že to byly, opět nádherně strávené 4 dny. A jak jsi napsal v úvodu: "Cestování musí mít člověk v krvi, musí být někde hluboko v srdci, aby mohlo v pravý čas vyplynout na povrch a zapálit onu touhu, být alespoň na chvíli součástí toho všeho. Proto, kdo vnímáte tato slova, a ona zasahují Vaše srdce, vítejte mezi „blázny“. Mezi blázny, kterým nevadí si ráno přivstat a jet celý den, třeba v dešti, chladnu, špatnými silnicemi, jen aby byl ukojen Váš chtíč a touha „sáhnout si na dálku“, protože kdo tohle nepoznal, nepochopí… "
Tato slova zasáhla moje srdce a jsem moc ráda, že jsme se Zdenym zasaženi oba dva a vnímáme to stejně. Ve stáří bude na co vzpomínat....

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA