Jdi na obsah Jdi na menu
 

Valašský jarmark 2011

            „…Tak tady máme zasejc Vánoce“, povzdechl si děda Ohnoutků a přiložil polénko dřeva, do praskajících kamen. Ve staré chalupě bylo příjemně teplo. Za okny se smrákalo a zasněženou plání, nad Hutiskem, právě přicházely Vánoční Lucie, aby svým syčením a pomazáním bílými pérky, přinesly požehnání a zdraví domu a všemu v něm, po celý příští rok…

            Vánoce jsou snad nejhezčími svátky roku, konečně je čas na chvíli se zastavit, sejít se a popovídat s přáteli i blízkými a kéž by tomu tak vždy bylo i v našem chapteru. Oprášíme vzpomínky a vracíme se ke starým zvykům a obyčejům. Možná někteří zalistujeme i sbírkou receptů, abychom opět vybrali osvědčené a nezaměnitelné vánoční pečivo.

            Ty letošní Vánoce, máme již za dveřmi. Abychom nasáli trochu tej vánoční atmosféry, rozhodli jsme se uspořádat společnou klubovou akci, spojenou s návštěvou Valašského jarmarku, konaného, v Rožnovském skanzenu. Ten je zde, rok co rok a ten letošní ročník se vážně vydařil.  Mohli jsme si užít slunečného dne téměř bez mraků. Holt bylo znát, že byl přítomen Azuro a i když nebyl sníh, Valašská vánoční atmosféra byla cítit.

            Vánoční období, v historii Valašska, tvoří ústřední část zimního zvykosloví a připomínání zvyků a obřadů i magických rituálů, tvoří vrstvy, v nichž se těžko určuje stáří jednotlivých jevů. Jisté je, že převládá motivace křesťanská, oslavuje se přece den narození Krista. Magické praktiky pak měly sloužit k zajištění hospodářského zdaru, ochránit dům i obyvatele před ohněm, nemocemi a zamezit vlivu zlých sil

            Mezi stánky, v areálu tak procházely Lucky ze souboru Radhošť, i Lucka s Generálem. Skrze davy pobíhala mikulášská a čertovská skupina z Valašských Klobouk. Ti dělali bordel, snad po celém skanzenu, a protože čerti, prý mají k motorkářům blízko, rádi se s námi seznámili i vyfotili. I když, etymologicky vzato, raději ať s námi jezděj vždy andělé, než pekelníci, neb víme, že od těch nic dobrého, nemožno čekati. Marasu na cestách, je i bez nich už tak dost. Velká pozornost byla na jarmarku věnována převážně lidovým řemeslníkům. Nabídka prodeje od vyřezávaných píšťal, dřevěných mís, ozdob, až po adventní věnce, zaručovala, že si každý návštěvník mohl najít to svoje. A taky že si našly, alespoň naše manželky a přítelkyně.

            Stánky a čerti s Luckami však nebyli jediné atrakce, které jsme mohli shlédnout. Z pavlače radnice vyhrávali od desíti hodin dopoledne trubači. V kostelíku svaté Anny se představil Krůžek štyr tet aj gajdoši ze souboru Soláň. V Janíkově chalupě a po obědě také v kostelíku, jsme mohli vidět koledování dětského folklorního souboru ze Skoronic. V Billově chalupě se jako tradičně sesedly tetičky z Hutiska, aby zde uvařily polévku Štědračku, vyprávěly a draly peří…

            V dřevěném městečku to žilo a spolu s kamarády z SCRC bylo dobře. Strávili jsme zde příjemné dopoledne a po obědě se šli ještě podívat, na chvíli do vyhřátých chalup Valašské dědiny, ve kterých nás vždy čekalo nějaké překvapení. A tak jsme se mohli přenést o sto let zpět a shlédnout jak se kdysi vařila čokoláda na vánoční stromečky, viděli jsme práce řezbářů a šikovné ruce tetiček, které z odřezků vyráběly vánoční ozdoby. Nechybělo pečení a zdobení perníčků. Zasmáli jsme se se strýčkem kovářem, který nám každému vyrobil na památku pravý, poctivý ručně kovaný hřebík a humorně vyprávěl, jak tomu bejvalo dříve. Viděli jsme předení, tkání, vyšívání i pečení Mikulášského pečiva a vyslechli si mnoho zajímavého o dalších lidových zvycích. Zkusili jsme si odlét svíce, či na ohni upéci vánoční oplatek. Celým životem někdejších lidí Valašska, pronikala úcta k Bohu, jako ke zdroji obživy, k půdě i k hospodářským zvířatům.  O jak bychom, alespoň něco málo z té úcty, potřebovali právě v dnešní době. Závěrem prohlídky Valašské dědiny, nás čekalo příjemné posezení v chalupě z Miloňova. Za okny svítila svíčka, v peci praskal oheň a osvětloval jizbu, která byla provoněná perníkem a čajem z devatera kvítí… 

            Povídání o vánocích a štědrovečerní večeři na Valašsku, s místními usedlíky, ukončilo celou prohlídku muzea. Do ticha pak opět zaznělo syčení a pod okny se mihla bílá postava. To Vánoční Lucka opět obcházela chalupy…

            Závěr dne a podvečer, patřil ještě malému klubovému setkání, v salónku restaurace Kuželna. Zde se nás sešlo přes třicet lidí, kdy jsme si dali něco na zub, „Valašské do nosu“ a hlavně si spolu popovídali, nejen o uplynulé sezóně. Popřáli jsme si krásných Vánoc. Ať se tedy všem tyhle svátky vydaří a rádi na ně vzpomínáme.  No a v tom novém roce, na těch cestách životem, jen samý zdar, zdraví a požehnání ve všem. No a kéž něco z té Valašské, zimní vánoční atmosféry, zůstane i v naších srdcích. Vždyť, čím jsme starší, tím více vzpomínáme na modravé závěje sněhu, na zasypané venkovské chalupy, na světýlka luceren i na radost v očích všech dobrých lidí, které jsme na svých cestách potkali, a to nejen o Vánocích …

Foto Valašský jarmark

Video Valašský jarmark

 

 Pozn.    Kdo že to ta Vánoční  Lucka vlastně byla? Sv. Lucie, slavící svátek 13. prosince, se narodila ve 3. století v rodině zámožných křesťanů, ale po smrti otce se jí matka rozhodla provdat za bohatého pohana. Lucie nejen nápadníka odmítla, ale navíc vyžadovala své věno, aby ho rozdala chudým. Nakonec zemřela rukou katovou. Sv. Lucie byla též uctívána jako patronka švadlen a ochránkyně přadlen. Pořekadlo, že „Lucie noci upije a dne nepřidá“ se vztahuje především ke dni zimního slunovratu, který připadá na 23. prosince. Jde však jen o pozůstatek nesrovnalosti mezi juliánským kalendářem a skutečným slunečním časem. Svátek sv. Lucie, je také brán, jako symbol čistoty. Proto chodí Lucie v bílém. Koho Lucka v předvánoční čas, za jasného syčení potřela bílým pérkem, ten měl být po celý rok zdráv. Svátek sv. Lucie patřil především ženám a dívkám. Aby si trochu odpočinuly, nesměly v tento den příst ani prát.

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA